z deníčku užvaněné turbulence

3/5/2011

3. května 2011 v 15:49 | Twilightačka♀
Znáte tu pitomou náladu, kdy se vám nechce vůbec nic dělat? Přesně takovou mám teď já. Mám pocit, že už nemůže být ani nic normální, ale to bude asi jen další rozpor v náladě způsobený zkaženými hormony (může se vůbec hormon zkazit?) Mám takové hloupé tušení, že bych se měla něco učit, ale co času dost a písemek ještě bude (no-o to nezní moc optimisticky) Asi si říkáte co je tohle za článek...já vám to povím, je to něco nového, něco na způsob povídky :P něco v podobě myšlenek (ne-li mých) které tu budu předvádět a vy se dozvíte ten houf trapasů a připomínek, které se vážou k mému životu, chci říci k mému skutečnému životu! (ovšem nic důvěrnější se asi nedozvíte, má přezdívka je zajímavá že, snadno si odvodíte mé jméno...ano..ano,i vy jste uhádli jmenuji se Bára)
Dneska o hodině Chemie jsem měla zase ten pocit, že jestli se nestane něco zajímavějšího než bezduché žvanění o křemíku a polokovech vyletím z kůže...ovšem nic se nestalo a ani z kůže jsem nevyletěla! Ovšem nejhroznější a zze všeho nejpříšernější je asi angličtina, neříkám, jazyky mne baví, učím se je velmi rychle jen ti učitelé kolem něj :/ (chovám se oprkle, snad nerudně? N-e není to žádná jednostraná zášť my se s tou dotyčnou nenávidíme navzájem,asi to bude tím, že umím líp angličtinu než ona...mluvím o té vyučující), ale teď žerty stranou...ona je vážně kadet na čerta do pekel!
Dnes jsem také zažila to, jak se mne nesmírně dotkne když někdo sabotuje naši školu, rozsekali nám několik oken..pchh...jak jen si to mohli dovolit že? (každý den mluvím o tom, kdy se některý zachránce slituje a v noci naši školu srovná se zemí a pak taková maličkost a vidíte...tudíž vám radím nezahrávejte se s mou školou). Dále mám pocit který se dá srovnat s neskonatelnou radostí...také zvláštní že:) o tom zas někdy jindy a pro ty co tohle četli, děkuji vám, je pro mne nesmírnou ctí vám představit jaká doopravdy jsem;)

Přeji krásný den plný takových krásných okamžiků jako mám já
 
 

Reklama